O svezení na vlně popularity melodického „moderního“ metálku se pokoušejí němečtí PERZONAL WAR. Podle image jsem je původně tipoval spíš na takové ty klasické „hopsálky“, ale jejich hudba je překvapivě úplně někde jinde. Zkuste si představit současnou METALLICU, která by si nechala refrény složit od maníků z NICKELBACK a jste doma. Možná to zní divně, ale skutečně mě trefnější přirovnání nenapadá. Zpěvák Metti Zimmer má sem tam i frázování podobné tomu „džejmsovskému“, takže ta podobnost s METALLICOU člověka napadne dost často.

Hoši by se zřejmě rádi prosadili v rádiích, takže tomu uzpůsobili celkový sound i stopáž. Délka skladeb se většinou jen těsně dostane nad 4 minuty a zvuk je takový příjemně „mainstreamově“ učesaný - prostě pohodička melodický rokec. Sem tam se sice vyskytne nějaký ten náznak „hoblování“ („Inferno“), ale to je většinou jen chvilková záležitost a zapomene se na ni pod dalším návalem melodična. Defakto každá z písní by měla teoretické šance na to, stát se hitovkou, záleží však, jak moc se kapele podaří dostat do podvědomí posluchačů. Skupina zřejmě sází na první dva songy („For The Last Time“ a „5 More Days“), které nabídla rovnou ve dvou verzích (ta jedna je samozřejmě verze pro rádia).

Díky image a obalu (nevím co si o něm myslet, připadá mi dost odfláknutý) jsem se původně domníval, že jsem dostal k recenzování kdovíjaký škvár, ale musím chlapsky přiznat, že PERZONAL WAR příjemně překvapili. Postupně album vstřebávám a pocity z něj mám rozhodně kladné. Takže jestli se vám někdy naskytne možnost si tuto kapelu poslechnout, určitě neodmítněte - třeba si PERZONAL WAR zařadíte mezi oblíbence.